Zvonky na kola už nejsou co dříve. Všiml jsem si toho při výletě s dětmi na koloběžkách. Místo důmyslného strojku je dnes zvonek velmi jednoduchým plastovým  úderníkem na propiskové pružince. Pružince, která se záhy vytáhne a zvonek tak nezvoní.

Vzpomínám na staré fortelní zvonky. Vzpomínám  na vrtulkový setrvačník, pěkný ozubený převod i pružinu, která celý mechanismus poháněla. Fortelná práce. Zvuk kloboučku laditelný sílou dotažení v závitu.

Dnešní zvonky se mi nelíbí.  Jsem velký zastánce zjednodušování. Nové zvonky jsou nepochybně velkým zjednodušením. Ztratily však své kouzlo. Nemají duši.

Možná jde o ryze osobní pohled. Zvonek byl prvý strojek, který jsem rozebral, dokázal pochopit a tak také složit. Vzpomínám, jak jsem po radosti s pochopením zvonku zkusil to samé s hodinkami. Ty jsem už nesložil.

Pochopení strojku zvonku mne nadchlo pro techniku. Možná právě můj prvý rozebraný zvonek ze mně později učinil strojaře a stavaře. Možná nebýt toho nadšení z prvého pochopené strojku, byl bych někým zcela jiným.

Fortelní strojek zvonku nahradil primitivní úderník na pružince. Přemýšlím, k čemu může takový mechanismus inspirovat dnešní děti ? Bude napříště místo techniků více právníků a politiků ? Možná. Já jdu shánět hezký starý mechanismus zvonku. Uvědomil jsem si na tomto příkladu, jak je důležité obklopovat naše děti správnými věcmi. Estetikou, fortelností a chytrostí. Máme ve svých rukách co bude naše děti ovlivňovat. Je totiž velmi důležité, čím naše děti zvoní na svých kolech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *