Dovolím si malou úvahu nad velkým dluhem nového návrhu státního rozpočtu.

V Česku se vytrácí klidné věcné uvažování nad politikou. Místo racionální diskuse stále častěji vidím ideologické “štěkání”. Kdy jednotliví příznivci té, či oné strany nekriticky obhajují “svoji partaj”. Chceme li změnit úroveň politiky, musíme změnit nejprve sebe. Zbavme se ideologické zaslepenosti. Vraťme se k věcnému pohledu.

Když přebíral státní finance úspěšný podnikatel (Andrej Babiš), očekával jsem automaticky, že si povede lépe nežli předchozí politici. Snad proto, že sám jsem podnikatel, očekával jsem, že podnikatelům půjde hospodaření lépe. Tak nějak jsem dříve věřil, že více podnikatelů z praxe a méně kariérních politiků naší zemi prospěje.

Prohlédl jsem si návrh státního rozpočtu pro rok 2018. Také tento rozpočet se nepovedl o padesát miliard. Tedy o padesát miliard plánuje stát utrácet více nežli vydělá. A to je špatná zpráva. Bez ohledu na Vaši politickou preferenci, bez ohledu komu fandíte. Pohledem přísně věcným je každý deficitní rozpočet v příznivé době velmi špatnou zprávou.

Vím, že většinu mých čtenářů deficit státního rozpočtu nezajímá. Je to něco neuchopitelného a vzdáleného. Zajímá nás za kolik letos koupíme dovolenou a jaké máme sazby na hypotékách. Dluh státu jde mimo zájem většiny.

Bohužel mohu svým vrstevníkům čtyřicátníkům slíbit, že se s těmito deficity ještě za svůj život znovu potkáme. V době, až budeme očekávat od státu zasloužený důchod se nám tyto deficity vrátí. A s nimi i myšlenka, že jsme si své dobré budoucí důchody nechali utratit tenkrát v deficitních rozpočtech. Až se nám ty dnes neuchopitelné stanou bytostně nepříjemnými, již nebude pro naši generaci existovat hezké řešení.

Na prvý pohled se těch padesát miliard dalšího dluhu předložených podnikatelem (Andrejem Babišem) může zjevit jako zlepšení o proti sedmdesáti miliardám deficitu, kterým končil rozpočet politika (Miroslava Kalouska).

Bohužel však nejde o zlepšení. Je to velké zhoršení. Padesát je bohužel mnohem více nežli sedmdesát.

Vysvětlím na příkladu firmy, kterou řídím. Porovnal jsem odvod DPH v době deficitního rozpočtu Kalouskova a porovnal s odvodem DPH v roce 2016 a 2017, tedy v době rozpočtů Babišových. Zjistil jsem s úžasem, že mnou řízená společnost odvádí dnes desetkrát více, nežli odváděla v hubených krizových letech.

Pokud vezmu své společnosti za referenční bod celého hospodářství, je pro mne tento rozpočet předložený podnikatelem (Andrejem Babišem) šestkrát horší nežli rozpočet předkládaný politikem (Miroslavem Kalouskem).

Dělat dluhy v takto příznivé době je neodpustitelné. To mne upřímně velmi zklamalo. Ještě více pak struktura. Informace, že utratíme navíc 22 miliard za úředníky a naopak budeme stavět mnohem méně dálnic a infrastruktury považuji za opravdu velké selhání.

Možná jsem se mýlil v předpokladu, že podnikatel, dobře hospodařící ve svých firmách, bude dobře hospodařit se státními penězi. Možná se z Andreje Babiše, podnikatele, stal až příliš rychle Andrei Babiš, politik. Politici si totiž rádi deficitem rozpočtu kupují volební úspěch. Neetické mně však přijde svůj úspěch platit budoucími důchody nás všech.

Za mne tedy velké zklamání.

David Mencl

květen 2017