Při každé nové krizi si znovu uvědomím rozdíl mezi státníkem a politikem. Při každé nové krizi si uvědomuji, jak nešťastně křehký je svět, který řídí politici. A je mi smutno za mé děti. 

Rozdíl mezi státníkem a politikem je hmatatelný. Politik svá rozhodnutí činí tak, aby se zalíbil voličům. Aby zvýšil svoji popularitu a tím šanci na další zvolení. Politikovi jeho názor vytváří PR tým a průzkumy veřejného mínění. Státník na rozdíl od politika dokáže činit rozhodnutí, kterými nepomůže své oblibě, která jsou však prospěšná státu. Rozhodnutí ve prospěch státu, či ve prospěch vlastní popularity, činí rozdíl mezi státníkem a politikem.

Obyvatelstvo je ve většině vyděšené. Pasivní konzumace dobře vybraných zpráv vytvořila náladu apokalypsy. Dávno si mnozí odvykli kriticky přemýšlet, reálně zvažovat rizika. Strženi davem činí závěry neracionální a neproporční situaci, které čelíme. Státník by vysvětloval, uklidňoval hledal rozumnou střední cestu. Politik uspokojí poptávku. Vyděšenému obyvatelstvu přinese rázné kroky. Jak vlna za vlnou jedno extrémní rozhodnutí za druhým. Extrémnost kroků přináší občanům pocit silného vůdce a správného boje. Čím extrémnější kroky to jsou, tím více chlácholí vyděšené. Ještě elektřinu bychom mohli vypnout.

V chřipkové sezóně 2017/2018 zemřelo na čistou chřipku v Česku 267 lidí.
Dalších cca 1.500 lidí zemřelo na jinou vážnou nemoc chřipkou komplikovanou.
Na rakovinu v roce 2017 zemřelo v Česku 27.320 lidí. Průměrně chřipkou každý rok onemocní dva miliony Čechů.

Je pravděpodobné, že chřipka připraví letos o život více spoluobčanů nežli COVID19. A je zcela jisté, že rakovina vezme za jeden rok život více lidem, nežli by vzal COVID19 za sto let. Přesto se zdá, že chřipka i rakovina něco dělají špatně. Nedokáží na sebe navázat ani zlomek podobného zájmu jaký vyvolal současný vir.

A tak v chřipkové epidemii 2017/2018 děti chodily do škol, tatínkové mohli k porodu, hrála se fotbalová liga a hokejoví Indiáni váleli podporováni plným stadionem lidí. Politici si chřipkové epidemie ani rakoviny nevšímali. Nebyly v televizi a nebylo se tedy jak s těmito zviditelňovat.

COVID19 má zajímavý marketingový trik. Pokud někdo s rakovinou dostane chřipku a zemře, je za příčinu úmrtí označena rakovina. Pokud zemře 95 letý muž s rakovinovými ložisky v celém těle nakažený koronavirem je za příčinu úmrtí ve statistikách uvedený COVID19. 90% mrtvých v Itálii mělo jinou vážnou nemoc. Přesto za důvod úmrtí se uvádí koronavir. Bohužel víme už dávno, že ze statistikou se dá čarovat. Každý vidí, co vidět chce. A mnozí znuděni svými životy chtějí právě teď prožívat svoji malou apokalypsu.

Nezávidím politikům dnešní dny. Poptávka občanů po rázném gestu, snaha vytěžit ze situace pozitivní mediální obraz vehnal politiky do extrémních řešení. Do řešení, které si však náš stát může dovolit spíše dny nežli měsíce. A do řešení, které budou muset skončit dávno před tím, nežli zmizí COVID19.

Lékaři mají krásnou etickou zásadu. Nepouštějí se do léčby, výsledkem které by byla horší kvalita života, nežli neléčit. Nežli se lékař pouští do léčby, zvažuje zisky a ztráty této. Lékař neléčí pro svoji popularitu, ale pro snahu pomoci. Může si tak dovolit luxus racionálního uvažování.

Myslím zcela upřímně, že extrémní opatření, která jsme v Česku zvolili, je léčba, kde ztráty převyšují zisky. Tedy léčba neetická. Obávám se, že přehnaná neproporční opatření zcela devastující celé obory a hluboce poškodí třetinu firem. Mnoho lidí skončí v exekucích, které budou mnoho let splácet. Lidé, kteří jsou dnes v produktivní části života ztratí velkou část produktivních let sanováním ztrát, které jsme teď za několik dní vytvořili. Zhoršený výsledek produktivních let u těchto zhorší i podmínky roků důchodových. Tedy několika dny změníme mnoha lidem celý život.

Co je nejhorší, až tato opatření skončí vir zde stále bude. Ničemu jsme neutekli. Vrátíme se do bodu nula v jakém jsme byli před devastací ekonomiky. Jen stát bude o dvě stě miliard chudší a firmy slabé. Jak si před velkou bitvou pustit žilou, abychom do této přicházeli oslabeni.

Závidím státům, které dokáží se stejným virem a stejnou pandemií bojovat inteligentně. Severské státy, Jižní Korea ,ale také Německo vcelku dobře. Úspěšné státy nezavřely zemi do karantény. Zvolily mnohem více proporční systém. Každého z podezřením hned testují, (v Česku na testy mnozí čekali 8 dní), výsledky provedených testů mají v řádu hodin (v Česku na výsledky testů čekáme 5 dní) , pokud objeví pozitivní test okamžitě detailně zmapují s kým se dotyčný potkal. Obvykle to bývá do 30 lidí. Těchto 30 lidí hned zavírá do karantény na 10 dní, provádí rychlé testy každého z těchto a případné další trasování pokud by test byl pozitivní.

V Česku máme průměrně 150 nakažených za každý den. Pokud by se každý potkal se 30 lidmi, uzavřeme na deset dní do karantény 4.500 každý den. Za deset dní budeme tak mít v karanténě 45.000. Od jedenáctého dne přestane tento počet růst, když prvé z karantény pustíme. Inteligentním přístupem bychom omezili život 45.000 lidem a nedotkli bychom se ekonomiky. Místo inteligentního přístupu jsme v Česku zvolili silná gesta a karanténou postihli deset milionů lidí.

Děsím se světa, který řídí politici místo státníků. Děsím se světa, kde politici surfují na nízkých pudech občanů místo, aby tyto povznášeli výše. Děsím se světa, kde si z malého problému dokážeme svým nerozumem vytvořit velký. Děsím se křehkosti našeho světa řízeného politiky.

Přeji Vám přátelé pevné zdraví, optimismus. Přeji Vám ať nám budoucnost přináší také nějaké státníky vedle mnoha těch politiků. Za sebe jsem v těchto dnech šťastný za program Děkujeme, který jsme před dvěma roky vymysleli.

David Mencl