Jak popsat rok 2018 a nebýt ufňukánek ? To je oč v tomto Blogu běží. 🙂 Tak se se mnou pojďte ohlédnout za rokem který byl v mnoha ohledech rokem naprosto podivuhodným.

Napsal jsem kdysi fejeton, kde jsem se usmíval nad neustálou nespokojeností mého kamaráda zemědělce s počasím. Usmíval jsem se tomu, jak je jeden rok počasí příliš suché a druhý rok příliš deště. Svůj fejeton psaný pro kamaráda jsem končil slovy: “Ber počasí jak je a nebuď ufňukánek.”

Bůh můj fejeton asi četl a teď je zvědavý. Je zvědavý jak se vypořádám s dalším zcela mimořádným rokem v řadě. A já si najednou uvědomuji, že být ufňukánkem by mně vlastně nebylo tolik vzdálené. 🙂

Nejsou lidi

Minulý rok bylo nemožné sehnat nové kvalitní pracovníky na stavby. Letos už byl problém sehnat na stavby i špatné nové pracovníky. Celý obor se tak dostal do velkých problémů. Nejsou lidi. Dobří ani špatní. Nejsou žádní.

V ES nás však tento bubák nestrašil. Držíme si své kvalitní lidi již celou řadu let. V době krize jsme dali lidem slušně vydělat a v době po krizi jsme spravedlivě zvyšovali odměnu za práci. Naše výrobní skupiny tedy netrpí velkou fluktuací.

Někteří stavitelé v zoufalé situaci obcházejí stavby a nabízejí naprosto nesmyslně vysoké hodinové odměny, když lidé odejdou od míchačky hned. Je to jednání praštěné a krátkozraké. A měl jsem z toho trochu obavu. Obava se však nepotvrdila. Lidé ze staveb jsou chytří. Vědí, že obor je cyklický a že nevyhnutelně opět přijde útlum. Pamatují si, slušné chování v těžkých dobách a zůstávají. A možná je jednoduše stejně jako mne baví stavět klientům rodinné domy nežli nemocnici v cinklém výběrovém řízení. 🙂

V ES máme poptávku pětkrát vyšší nežli každý rok domů postavíme. Přesto nezvyšujeme počty stavěných domů. Na ustálený počet domů své pracovníky dávno máme. Nemusíme tedy hledat nové v době, kdy obor ukrutně trpí nedostatkem kvalitních lidí. Nevyměnili jsme větší zisky za nižší kvalitu. Nesnažíme se expandovat v době kdy se kvalita s expanzí nepotkává.  Tedy trochu opocený mohu říci, že tento velký problém s nedostatkem lidí  jsme zvládli dobře.

A nebo ne ?

Materiál není. Zvykneme si na všechno. 

Minulý rok jsem poprvé za dvacet let zažil, že nebylo možné koupit hlavní zdící materiály. Nemohl jsem něčemu takovému uvěřit. Nevěřil jsem, že je vůbec možné, aby byl nedostatek všech technologií zdění. Co bylo minulý rok k neuvěření, je už v roce 2018 běžnou normou. Je zvláštní vlastnost mého oboru, jak rychle dokážeme přivyknout extrémním situacím.

”Nejsme hloupí, abychom se nechali zaskočit i druhý rok.” 

Byla filozofie moje a Honzy Černého, výrobního ředitele Ekonomek. Tedy jednali jsme intenzivně celou zimu. Využili svých velkých objemů a možnosti plateb předem a zajistili si ještě více přednostní dodávky zdících technologií nežli v roce předchozím. A opravdu se to podařilo. Celková situace v oboru byla ještě horší. Velké celky bytových domů často stály a čekaly na cihly. Nám se však podařilo urvat materiál přednostně takže naše stavby nečekaly déle nežli tři týdny.

Ne, tři týdny čekání na zdivo není opravdu málo. U harmonogramu stavby na 6 měsíců nesmíte ztratit ani den. Takže tři týdny čekání je pořád děsivá díra v plánování. Jenže ve srovnání s tím, jak jiní čekali na stejnou dodávku zdících bloků tři měsíce, jsme si s Honzou připadali jako pašáci. Jak jsem psal, jsme obor s obrovskou schopností přivyknout si i na špatné.

Když máš pocit, že jsi už hodně chytrý, svět kolem tebe ten pocit narovná.

A když už jsme si s výrobním ředitelem mysleli, jak jsme se chytře na vše připravili dostali jsme rychlou zpětnou vazbu. Po zhroucení dodávek zdiva se začalo hroutit i vše ostatní. Tepelné izolace. Dražické zásobníky teplé užitkové vody. Některé druhy střešních tašek. Krovy i vazníky. Nakonec nás zasáhl nedostatek i tak jednoduchého a hloupého materiálu jakým jsou nepřesné betonové šalovací tvárnice, používané v základech. I na ty jsme v některých případech čekali pět týdnů.

V září snad jako vrchol celého tohoto příběhu přišel kolega na poradu manažerů stavby s tím, že již k odběru není ani obyčejný štěrk. I na štěrk se začali v některých místech Česka vytvářet pořadníky. 🙂

Štěrk se také stal momentem, kdy jsem já osobně přestal situaci vnímat tragicky a začal se na vše dívat více vesele. Není přátelé známky většího blahobytu naší země, než to, že nejde koupit žádný stavební materiál. To, že v době kapitalismu vytváříme pořadníky na štěrk jasně křičí o prosperitě této země.

Připravili jsme se celkem dobře na  nedostatek zdiva. A ono vedle zdiva scházely zoufale i další materiály a dodávky. Mysleli jsme si, jak jsme chytří a připravení. A on nám život ukázal, že ne zas tak moc. 🙂

Kupujeme auta s rukou 

Válčíme o jednotlivé dodávky na naše stavby. Využíváme svého postavení silné firmy s velkými odběry a vynucujeme si přednostní dodávky. A pak se stane, že Vám velký výrobce materiálu s mnohamiliardovým obratem řekne:

”Máme to tu pro Vás, ale nemáme auto, jak to dovést.”

Abyste rozuměli, jedním ze standardních benefitů, které u výrobců čerpáme, je dovoz materiálu až na stavbu. Jenže výrobci se dostali do situace, že neměli, kdo by jim jejich materiál vozil. Nejsou řidiči, nejsou smluvní dopravci.

V Ekonomkách máme precizní studii, jak je o mnoho levnější těžkou techniku jako jsou nákladní auta či bagr krátkodobě pronajímat nežli se o tyto stále starat a pak využívat jen malé % času. Tak ty studie jsme zavřeli do šuplíků. Naši stavitelé nakupují auta s rukou. Protože co je Vám platný materiál, když je tento na dvoře výrobce, místo na stavbě.

Proč vlastně schází materiály? 

Možná Vás napadne otázka, jak je možný tak zásadní nedostatek materiálů ? Jednoduše proto, že se staví mnohem více nežli jsou výrobní kapacity výrobců materiálů. A protože se mnohem více staví i v okolních zemích, není odkud materiály dovést.

V době hospodářského útlumu mnoho výrobců materiálů z úsporných důvodů zrušili staré energeticky neefektivní provozy. Uchovali kapacity výroby jen na úrovni běžné potřeby trhu s nějakou rezervou +20%. Logicky proč držet fabriku, když se více materiálu neprodává. Stejně optimalizovalo svoji výrobu celá řada výrobců. Vše se nastavilo na počty staveb, které se dlouhodobě stavěli. Jenže dnes se staví mnohem více. A ty zavřené výroby zdících bloků, pily a další jednoduše schází.

Nejsou lidi II. 

Máte dobrý plán. Skvělou partu, která produkuje naprosto senzační základové desky. Každý týden jednu. Naplánujete jejich cestu, dům za domem a radujete se z naprosto ultimativní kvality. A pak tato parta čeká tři týdny na šalovací tvárnice. Za tři týdny měla stihnou tři základové desky podle původního plánu. Najednou ve čtvrtém týdnu máte materiál na čtyři základové desky a jen jednu skvělou partu, která má dělat všechny desky najednou.

Takto vypadá plán v počítači versus realita. Teď si to vynásobte počtem 1.400 lidí a máte představu jak tým výrobního ředitele operativně řídí stavby Ekonomek. Ten moment, kdy to již nejde plánovat přesně v počítači, kdy musíte začít řídit operativně, to je přesně tem moment, kdy říkám Janu Černému:

”Ty to zvládneš starý brachu…”

A odcházím k práci, která se plánovat dá.

Nedostatek všech možných materiálů působil velké díry v plánovaných harmonogramech. Část těchto výpadků nahradili úžasní lidé staveb prací o víkendech a nekonečnými přesčasy. Mé hluboké díky za tento přístup. Zároveň bylo jasné, že potřebujeme další lidi. Že ani sebelepší řemeslník nedokáže pracovat na třech stavbách najednou. Jenže lidi nejsou.

A tak jsem vytáhl eso z rukávu. Když nebylo možné najít skvělé řemeslníky, koupil jsem celé firmy se skvělými řemeslníky. Ač jsme zvyšování kapacity neplánovali, zvýšil jsem jednorázově kapacitu staveb o 20%.  Jen tak velký krok umožnil zvládnout mimořádně těžký rok. Jak se později ukázalo, byl to skvělý tah na šachovnici.

Česká národní banka, ještě větší horor nežli jste čekali 

I samotné komplikace s materiály by na jeden rok bohatě stačily. Bohužel ani guvernér ČNB Rusnok nechtěl zůstat stát stranou. A snad také vědom si stavu ve stavebnictví, rozhodl se drasticky omezit dostupnost hypoték. Rozhodl se, že napříště 30% lidí na hypotéku již nedosáhne.

Celý svůj život usiluji o to, aby mladí lidé mohli místo placení nájmu ve špatných bytech splácet hypotékou své majetky a žít spokojeně v dobrých domech. Každý rok se snažím programy ES posouvat hranici dostupnosti. A nebylo této mé snahy většího škůdce nežli je guvernér ČNB. Je děsivé jak hloupé myšlenky dokáže naše Centrální banka produkovat.

Dostupnost bydlení se nám v roce 2018 zvýšit nepodařilo. Za cenu nezměrného úsilí, za cenu stovek hodin práce se nám daří eliminovat škody, které na hypotékách pro mladé rozsévá Česká národní banka. Je to často vysilující boj.

Další z mnoha zjednodušení stavebního řízení 

Stavím domy dvacet let. Každý nový ministr pro Místní rozvoj za těch dvacet let sliboval zjednodušit a hlavně zrychlit stavební řízení.  A nebudete tomu přátelé věřit, stavební povolení je stále více a více náročné. 🙂

Krásný příklad nám přineslo zjednodušení od ledna 2018. Princip Územních rozhodnutí, slibované zrychlení nepřineslo. Tak jsme si od ledna 2018 zřídili nový institut Územního plánování. Tento nový super úřad měl konečně přinést to mnoho let slibované zrychlení. Možná by i přinesl, pokud by se na nově vzniklé úřady podařilo také sehnat úředníky. Ale lidi nejsou. A tak nový úřad, který měl přinést zrychlení, přinesl naprostý kolaps. Úřad pro Prahu-západ trvá vydání jednoduchého dokladu neuvěřitelných sedm měsíců. Na jiných místech jsou to měsíce čtyři.

Velké zrychlení se nekoná. Naopak všechny pozemky, které neměly vydané územní rozhodnutí byly zasažené zbytečným mnohaměsíčním zdržením. Situace je tak tristní, že od března 2019 tento experiment v Česku zase rušíme.

Škoda ztracených miliard za zřízení a rušení úřadu. Škoda, že tisíce staveb musely o měsíce déle čekat na vydání stavebního povolení. O tom, jak těžko se něco tak neuvěřitelně pitomého, vysvětluje klientům mluvit ani nechci.  🙁

Těším se na dobu, kdy v této zemi nebudou lhůty a penále za nedodržení jen pro občany, ale také pro stát. Těším se na dobu, kdy stát zaplatí odškodné za to, že nevydal stavební povolení v zákonem stanoveném termínu. Tedy dnes prakticky u každého povolení stavby. 🙂

Důležitost harmonogramů

Bohužel se nám v tomto těžkém roce nepodařilo udržet pevnost harmonogramů. To mrzí hodně.

Klademe si přísné termíny a harmonogramy. Stavíme domy za 6 měsíců, což je kalkup. U většiny domů jsme harmonogram uválčili v termínu, či s malým zpožděním do dvou týdnů. Máme však také tři desítky domů, kde je prodlení dva měsíce a šest  domů, kde se celkové prodlení pohybuje na hranici měsíců tří. Každý z těchto mne mrzí velmi. Ani extrémní podmínky mně nejsou na tuto  bolavou ránu náplastí. 🙁 .

Jsou tři měsíce prodlení u stavby rodinného domu hodně ? To je vždy o úhlu pohledu. Pro mnoho kolegů stavařů jistě ne. Pro mne je to však prodlení zcela fatální. Každý si nastavujeme svá měřítka a své přípustné odchylky. Z těch se pak sestavuje celková kultura firmy. Kultura firmy pak ovlivňuje všechny procesy.

Proč stavíme domy za šest měsíců ? Proč né třeba za devět ? Víme dobře, že klienti by stejně pohodově akceptovali u zděného domu devět měsíců stavby. Většina stavitelů staví ve světě zděný dům za dvanáct měsíců.  Tak proč šest ? Protože šest je přesný harmonogram. Je to na harmonogram téměř na den přesný. Dávám svým kolegům přesné cíle, aby přesnost byla součástí firemní kultury. Proto šest a ne devět. A proto jsou pro mne tři měsíce prodlení u šesti domů velkou prohrou. Proto jsou tři měsíce velké prodlení, které nesmíme přijmout jako normu.

Tak z toho seberme poučení do dalších let. Dostávat rány k životu patří. Má velký smysl se z těchto umět poučit. V dalších letech se nic takového opakovat nesmí. Byť chápu, že udržet harmonogram tam, kde týdny čekáte na základní materiály a dokonce i na štěrk je opravdu těžký úkol.

Kvalita je skvělá, klienti úžasní

Byl to těžký rok, který však přinesl také velké radosti. Velkou radostí je pro mne reakce klientů. Každé tři měsíce voláme klientům a ptáme se na jejich spokojenost. Když začaly váznout dodávky materiálů, báli jsme se, že dostaneme od klientů nabančeno. Nedostali. 🙂 Klienti jsou úžasní a skvělí. Chápou situaci kolem nás. Od většiny se nám dostává velké míry pochopení a povzbuzení. Je skvělé v náročné době zjistit, že jsme se svými klienty na jedné lodi a spojuje nás důvěra ve skvělý výsledek.

No a to je ta druhá velká radost. Neudrželi jsme všechny harmonogramy. Udrželi jsme však v této extrémní době naprosto ultimativní kvalitu. Pořád stavíme klientům “nejlepší domy v širokém okolí”. A pořád je to pro nás velká radost a pro klienty ten nejdůležitější argument. Naprostá kvalita našich domů je pro mne hodnota, bez které bych svoji práci dělat nemohl.

Zvládli jsme to a cena byla vysoká

Nakonec jsme i těžký rok zvládli. Postavili jsme přes 510 domů ve výborné kvalitě  a většinu z těchto i v rozumném harmonogramu. Chaos výpadků materiálu naši manažeři stavby uválčili. Bohužel jsme úspěch v tomto případě zaplatili cenou vysokou. V srpnu ve věku 44 let dostal vážný infarkt Honza Černý, výrobní ředitel ES. I takové ceny někdy platíme za to, že svoji práci děláme celým svým srdcem.

V květnu jsem z výroby se smíchem utíkal, protože nebylo možné nic přesně plánovat. A já přesný plán potřebuji. V srpnu, když Honzu odvezli do nemocnice, jsem se už bez legrácek musel vrátit zpět. Ke své práci generálního ředitele jsem se ještě dočasně stal výrobním ředitelem ES. Byly to pro mne přátelé dva opravdu mimořádně vydatné měsíce, které mně daly připomenout, jaké je to pracovat dvanáct hodin denně. 🙂

Teď už má výroba zase zpět svého kormidelníka a já se mohu soustředit na boj o nový zákon o ČNB, který v parlamentu právě propuká. A zase Vám občas napsat nějaký ten Blog.

Přestěhoval jsem firmu a dokončil knížku 

No a rok 2018 byl konečně také rokem, kdy jsem přestěhoval firmu do nového krásného sídla. Sídla, které lidé Ekonomek milují a rádi v tomto pracují. To je důležité. Když lidé ES mají rádi místo, kde pracují, mají o to více rádi svoji práci. A když milují svoji práci, je to na této snadno poznat. 🙂

Také sám sebe jsem potěšil. Na samém konci roku jsem dopsal svoji šestou knihu fejetonů a úvah. Napsat knihu je pro mne veliký kus práce a disciplíny. A stejně velká je také radost z odvedeného výsledku. Je to skvělá kniha. Tak šup, šup tiskárno, ať mám co balit pod vánoční stromky.

Před rokem jsem napsal, že rok 2017 byl opravdu těžký rok. Další měsíce mne ukázaly, že hranice těžkého roku leží ve skutečnosti někde jinde. A že co se mohlo tenkrát těžké zdát vlastně těžké nebylo. Náročné překážky nás zocelují a posouvají naše hranice.  Také myslím na kamaráda zemědělce a na fejeton, kdy mu žádné počasí není dost dobré. S pokorou tedy přijímám co nám život přináší. Radují se ze všech těch 510 postavených domů. Raduji se z kvality odvedené práce. A raduji se z toho, že nás naše práce stále znovu a znovu baví.

Takže vlastně suma sumárum byl to dobrý rok. Okolnostem navzdory. 🙂

Váš David Mencl