Každý den mně přijde velká spousta zpráv. Sto za den klidně. A občas mne některá z těchto dokáže přinést radost zcela nečekanou a radost mimořádnou. Jako  perla v mističce hrachu.

“Ahoj Davide, právě před 10 lety přesně 12.12. ve 12 hodin jsi se rozhodl vzít do řad ES mne. Já ti za to chci poděkovat a začít další 10ti letku. Děkuju Martin Křivonožka. “ 

Martin je výborný kolega. Manažer projektu v Rousínově. Vždy usměvavý, spolehlivý, nápaditý a co si cením mimořádně, je to kolega aktivní. Martin je  také nadšený fanda hokejové Komety a fotbalového Brna. A tak jediné místo, kde se nikdy neshodneme, je odpověď na otázku, kde se hraje lepší fotbal a hokej.

Tak já s Martinem slavím deset let společné cesty. To je opravdu nádherné. Vzpomínám si na moment, kdy jsem s Martinem mluvil poprvé při výběrovém řízení. Koukal jsem na jeho životopis. Dvanáct zaměstnání za šest let.

“Člověče vy jste naprostý fluktuant…”
“Měl jsem trochu smůlu na zaměstnání.”
“Ba ne, Vy jste opravdu spíše fluktuant. Ale to nevadí. Z Ekonomek už odejít chtít nebudete. Nikdo nechce. “

Úsměv v jeho očích dával tušit, že nevěří. Věřit však spíše měl. Z tohoto zaměstnání neodešel po několika měsících, jak byl zvyklý. Zůstal deset let a zůstane do důchodu. Dlouho odkládaného důchodu.

Martin mne svoji zprávou potěšil. Stejně tak mne těší celých těch deset společných let. A já se tedy rozhodl dát Martinovi k oslavě našeho výročí dárek.
Prozradím mu tajemství.

Martinovi vrtá hlavou, jak je možné, že ten nejlepší fotbalový tým, hokejový tým i tým házenkářů je právě v Plzni. Všiml si, že také nejlepší ředitel stavební firmy jakého kdy potkal, je z Plzně. Zvídavý Martin přemýšlí každý den, co za tím je.  A já mu to prozradím.

Ne, ne, Martine, není to lepší vodou. I když pivo je z té vody senzační. Není to ani vzduchem. Ani tady nemáme geneticky upravené lidi. Celé tajemství je v andělíčkovi. Máme tady v Plzni kouzelného andělíčka. Kdo si sáhne tomu se splní cokoliv si přeje. A to hned. Tedy žádné velké úsilí. Žádná velká snaha. I tréninky jsme zrušili. Chodíme rovnou na zápas. Já když potřebuji nějaký úžasný nápad, obléknu kabát, zajdu za andílkem. Ráno se pak probudím a jen to zapíšu.

Stejně jako tenkrát před deseti roky, když jsem sahal na andílka:

“Andílku potkal jsem zajímavého chlapa. Bude skvělý, jen to ještě neví. Akorát je to hrozný fluktuant. Udělej s tím něco. Zařiď, prosím, ať si konečně svoji práci  zamiluje. Zařiď, ať si beze mne  svůj život už ani představit neumí. Jo, jo, zítra stačí. “

Děkuji Martine za ty dobré roky. Těším se na další. Nechceš sehnat šálu Viktorky ?

David Mencl