Lidé, co mne znají jen trochu, povrchně, považují Davida Mencla za cílevědomého úspěšného manažera. Možná proto, že jsem ředitelem velké firmy. Snad proto, že jiné firmy vlastním. Možná pro životní výsledky, které vidí. Tak, či tak, velmi se mýlí.
Úspěšný manažer kráčí po vyzkoušených cestách, popsaných v krásných drahých knihách. Úspěšní manažeři jen málo chybují. Můj život je chyb plný. Vlastně obvykle nejprve chybuji, abych na své chybě pochopil a napodruhé již činil dobře. Chybuji, protože nechodím po cestách jiných. Nejsem manažer. Vždy jsem byl a stále jsem hlavně snílek. Snílek v té nejlepší podobě, ve které lze snílkem být. Snílek, který své myšlenky nenechá omezit hranicemi možného, či obvyklého. Snílek, který své sny mění v život.
Manažera od snílka poznáte snadno. Když manažer přemýšlí o bydlení, vidí krásný svůj dům s bazénem, který mu všichni závidí. Když o bydlení přemýšlí snílek, koupí celou oblast pozemků, aby mohl postavit malou vesničku domů sobě a svým nejbližším.
Když manažer přemýšlí o ženách, vidí manželku a utajenou milenku, se kterou žije druhý, tajný život. Když o vztazích přemýšlí snílek, vidí dvě manželky, které se vzájemně milují, podporují a společně vytvářejí nádherné teplo domova celé velké rodině.
Když na začátku přemýšlí o kariéře manažer, vidí dobře placené místo a pravidelný kariérní postup. Snílek přemýšlí o společnosti, která bude nejlepší v širokém okolí, která mu dá moc měnit věci a životy kolem sebe.
Manažer každý měsíc pošle čtyři stovky na Fond dětí při OSN a má radost ze svého dobrého srdce. Snílek vezme poslední peníze a koupí starý hotel, ze kterého pak mnoho let vzniká unikátní rehabilitační středisko pro postižené děti.
Snílkovi je jedno, že nikdo jiný vesničku nestavěl. Necítí se omezen společenskou konvencí, která akceptuje milenky, ale odmítá dvě manželky. Snílek se nenechá odradit tím, že vybudovat úspěšnou velkou firmu se téměř nikomu nepodaří. Snílek nepomáhá dětem, aby byl slavný, staví centrum pomoci pro radost těch dětí a radost svoji.
Není důležité, po kterých cestách jdou jiní. Pro snílky jsou na světě jejich vlastní, zvláštní cesty. Šťastné cesty, protože trochu štěstí snílci potřebují.
Ne, ne, já nikdy nebyl manažer. Jsem a vždy budu snílek. Jen cíle snílků mně imponují a přinášejí radost. Jen život snílka dal mně volnost a úsměv každý den.
březen 2017
Dva komentáře k tomuto článku
Martin
Nerad chodím tam, co jdou všichni. Bývá tam tlačenice. Raději jdu svou cestou. Občas se ke mně někdo přidá. 😉
Johanka
Také mám takový přístup k životu, ale….začínám být unavená…Potřebuju konečně hnízdo pro mé klidné dny, a mé nejbližší…I Snílkové ( Střelci) potřebujou nějaký jistoty, když zestárnou….:-)