Byla by to vlastně legrace, kdyby se to nestalo mně. Slyšet to vyprávět nějakého kolegu buď bych neuvěřil, nebo bych se smál. Posloužili jsme svoji službou stavitele šesti tisícům klientů. Vždy jsem se snažili poskytovat skvělou službu. Přes velkou naši snahu našli se i lidé, s kterými najít stejnou řeč se nám nepodařilo.

Někteří lidé mají zvláštní charakter. Když nejsou v právu potřebují alespoň nepravdou a pomluvou kousnout. Asi se to muselo jednou stát. Zacílily na nás přísné mikrofony žurnalisty. V našem případě novinářky Freiwaldové z pořadu Černé ovce.

Považuji Českou televizi za ctihodnou instituci vysokého společenského významu. Někdy trochu zapomínám, že kvalitu každé firmy i instituce dělají konkrétní jednotliví lidé. Někdy zapomínám, že i ve skvělém společenství se mohou ukrývat mimořádně necharakterní jedinci.

 

Když mne poprvé zavolala redaktora Černých ovcí Freiwaldová byl jsem klidný. Dnes nutno dodat klidný z čiré neznalosti a naivity. Od České televize jsem očekával jen solidnost. Reportáž se měla týkat bývalého klienta, kde byly ES v právu a mohly tuto situaci doložit. Zdálo se tedy vše snadné. Předpokládal jsem, že doložím doklady a k reportáži vůbec nedojde. Jenže tak věci nefungují. Minimálně v této redakci ne. V redakci Černých ovcí nejprve natočí nářek údajně poškozeného. Pak až, pro vytvoření dojmu objektivity osloví i druhou stranu. Když se tedy novinářka Freiwaldová dozvěděla o existenci důkazů vyvracející předchozí tvrzení radost neměl. Reportáž byla natočená. Peníze i čas štábu investované.

 

Šlo tenkrát o případ pana Dužího. Obvinil ES, že mu bezdůvodně provedly změny v projektu domu a tím zvýšili cenu tohoto. A že právě pro vyšší cenu nemohl stavět. Zoufalé obvinění. Stavíme domy patnáct let. Víme tak velmi dobře, že každý požadavek klienta na změnu projektu či stavby musíme mít důkladně písemně potvrzený. Bylo snadné vyvrátit nepravdivost tohoto tvrzení.

 

Poslal jsem redaktorce dva protokoly ve kterých bývalý klient Duží objednává rozsáhlé změny v projektu, včetně nové ceny, kterou teď rozporuje před televizní kamerou. Poslal jsem také redaktorce zprávu z banky, která vysvětlovala proč pan Duží nedostane úvěr. Klienta Dužího opustil partner, když před tím společně v devíti českých bankách nasekali nesplácené dluhy. Pan Duží nemohl dostat úvěr, když byl hned z devíti bankovních domů označen v Registru dlužníků jako obzvláště nepoctivý.

 

Předal jsem všechny tyto dokumenty redaktorce a předpokládal, že tímto naše malá kauza končí. Neznalý morálního standardu právě této redaktorky. Ukolébán logem ČT a předpokládanou solidností.

 

Nemohl jsem se mýlit více. Za čtrnáct dní nám přišla reakce na doklady: “Nevadí stejně to natočíme.” Slovo nevadí mne zarazilo. Předložili jsme jasné důkazy, že klient lhal. Čekal bych promiňte, že jsme zdržovali. Z nevadí mne běhá mráz po zádech ještě dnes. Nevadí ukazuje po čem novinářka Freiwaldová ve skutečně touží. Nechce vidět věci, které fungují, nechce vidět dobro mezi námi. Paní Freiwaldová je tolik ponořena do bahna společnosti, že na vše dobré zůstává slov nevadí. Tam jsem poprvé zapochyboval o solidnosti. Vysvětlil mi však Radek Maršík bývalý klient ES a dnes mediální poradce a mluvčí ES, že to bude v pohodě. “Je to Česká televize, žádný škvár.”

 

Nebudu Vás dlouho napínat. Radek pěkně do kamery vysvětlil, že ES provedly přesně co si klient písemně objednal. Pro jistotu ty dokumenty ukazoval na kameru, aby bylo jasné jak to je. Redaktora Fraivaldová mu položila ještě několik obecných otázek na společnost a přátelsky se rozešli. Není důležité co natočíte. Není vůbec důležité jaké máte důkazy a už vůbec ne co je pravda. Ty pravé zázraky se v případě této redakce dějí ve střižně.

 

V odvysílaném pořadu tak nebyla o schvalovacích protokolech a objednávce klienta ani zmínka. Vše, kde Radek Maršík o těchto dokumentech mluví je vystřiženo. Zůstává tak nářek klienta nad tím, že nemůže postavit dům. Ani slovo o tom že skončil v insolvenci pro neplacení svých dluhů. Aby byl zachován dojem, že se k případu mohla vyjádřit i druhá strana posloužilo dobře těch několik obecných vět Radka Maršíka o ES, kterými zdvořile odpověděl na otázky paní Freiwaldové.

 

Lidé v televizi mne říkají, že mám jen smůlu na extrémně špatnou redaktorku. Že mám smůlu na nejhorší redakci za kterou se ostatní televizáci stydí. Že nemohu z této zkušenosti dělat žádný závěr o ČT. Snad mají i pravdu. Přesto zůstal hloupý pocit. Viděl jsem na vlastní oči, jak se dělá reportáž. Viděl jsem jak i Česká televize umí vylhat kauzu, pokud kauzu potřebuje. Setkal jsem se s mimořádnou dávkou neslušnosti a podlosti, zaštítěné logem veřejné služby.

 

V běžném životě by jste na takové chování označili za hnus. Žurnalisté jsou sami k sobě více blahosklonní. Žurnalisté tento způsob práce označují raději slovem bulvár. Ono je vlastně jedno jaké jméno té pokleslosti dáme. Lež zůstane lží na označení nehledě.

 

Způsob práce, kterým pořad Černé ovce pracuje mne přijde mimořádně cynický. Hodně připomíná poslance Ratha, který přes den v parlamentu halasně brojil proti zlodějům, aby pak po večerech ze všech nejvíce kradl. Strážce morálky by v prvé řadě měl být morální. Bojovat za pravdu lží tak nějak jednoduše nejde. Pro mne jste paní Freivaldová nejčernější ze všech černých ovcí. Jste ostudou slušných novinářů a České televize.

 

Česká televize slaví úžasné výročí 60 let vysílání. Mám Českou televizi rád. Mám rád její druhý program i fotbalové přenosy Viktorie Plzeň. Přeji České televizi k jejímu výročí skvělé pořady. Přeji nechť pod logem ČT pracují vždy lidé se zápalem. Lidé slušní a chytří. Vím, že právě takové pracovníky si Česká televize zaslouží. Věřím, že s takovými lidmi jednou bude Česká televize morální autoritou. Autoritou, kterou tolik v dnešních dnech potřebujeme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *