Nenápadně, plíživě, přesto podstatně zhoršuje se fungování Česka. Jasně nikdy jsme nedosáhli ideálu výborně fungujícího státu. Žili jsme však v trendu mírného zlepšování správným směrem. Tento trend se bohužel zvrátil. Co jsme před tím dvacet let k lepšímu posouvali teď rychle ztrácíme.

A já si k tomuto dovolím jednu zásadní myšlenku.

Příkladů, kde je stav horší nežli před pěti roky je celá řada. Stavební povolení například. Před pěti roky trvalo stavební povolení v Praze na rodinný dům pět měsíců a úředníci se cítili provinile, že neplní zákonné lhůty. Dnes trvá stejné rok a půl a co je podstatné, provinilost z nedodržení zákona už nikdo necítí. Zákon stal se pro smích. Samotná děsivá lhůta je problém. Fatální je však právě to, jak úřednici ztratili naprosto respekt k zákonu.

Sledujeme změnu chování Finančních úřadů. Před pěti roky pracovníci finančního úřadu při zjištění nedostatků hledali míru trestu přijatelnou. Takovou, která firmu potrestá a zároveň umožní dále fungovat, zaměstnávat lidi a platit příští daně. Hledali způsob, jak z nedobrého plátce daní vychovat pro příště plátce dobrého.

Dnes je situace naprosto markantně jiná. Pracovníci finančních úřadů jsou ještě před kontrolou finančně motivováni za to, že vyměří co největší sankci. Nejdou kontrolovat zdali je vše dobře. Jdou jak chrti za každou cenu něco najít. Aby mohl následovat co největší trest, který přinese velkou odměnu. Výsledkem jsou nesmyslně velká daňová doměření. Ty nevedou k nápravě firmy. Vedou ke krachu firem a nezaplacení ani té doměřené daně, ani daní budoucích, které by firma zaplatila.

Finanční úřady provedly stovky neoprávněných zajišťovacích příkazů. Kdy jen z důvodu podezření zabavily majetky firmám, které se později ukázaly být řádné. Daňová beztrestnost nebyla firmám nic platná. Ukvapeně zabavený majetek přivedl je ke krachu. Nepřátelským postojem tak Finanční úřady likvidují správně fungující firmy. Firmy, které by v budoucnu platily daně. Firmy do rozjezdu kterých konkrétní lidé vložili celé své životy. Firmy, které zaměstnávaly spoustu konkrétních lidí s konkrétními osudy.

Vrcholem zlotřilé filozofie Finančních úřadů pak je čerstvé zjištění Vrchního soudu. Ten zjistil, že finanční úřad v soudní při zatajil důkazy a padělal úřední složku. Jednoduše vynechal šedesát stran informací, které by v soudní při ukázaly na nesprávný postup úředníků finančního úřadu. Aby tuto hanebnost zakryl, všechny ostatní dokumenty přečísloval, čím celou složku padělal.

Pro Vrchní soud i pro mne nestoudnost nevýslovná. Co na to generální ředitelka finančních úřadů ?

 “Nedávat soudům všechny důkazy je běžná praxe, kterou používáme vždy. Chceme přeci u soudu vyhrát.”

Jinými slovy, když prodáte žalobu na Finanční úřad pro nesprávný postup musíte počítat s tím, že tento neodevzdá soudu pravdivý obraz kontroly. Chce vyhrát. A tak si vylže informace, které se tomuto hodí. A pro nejvyšší tohoto úřadu jde o postup samozřejmý jako den. Úřad, který má v této zemi dbát na etiku podnikání sám se chová vrcholně neeticky. A co hůře ještě to považuje za normální. Před pár lety by za stejnou chybu ředitelka s hambou odstoupila. Dnes se nebojí pochlubit se do novin.

Našel bych mnoho dalších případů, kdy český stát přestává fungovat. Rozdělení pomoci COVID I a II, která hodně stála, ale naprosto minula firmy, které pomoc potřebovaly a zasloužily si. Či například stále se zhoršující doby čekání na běžné operace. Kdy trpíte v bolestech, čekáte na endoprotézu, protože jednoduše i v době ekonomického blahobytu a prosperity není dost peněz. Je jich méně nežli před deseti roky.

Od revoluce v roce 1989 se fungování státu pomalu zlepšovalo. Jasně mnohem pomaleji, nežli jsme si mnozí představovali. Ten rozpor představ s tempem reálným v mnohých vyvolalo frustraci a hledání radikálních řešení u radikálních politiků. Bohužel v posledních letech se trend změnil. Již se neposouváme dopředu ani pomalu. Místo zrychlení pokroku se mnohé zhoršuje. Co jsme pomalu vybudovali teď rychle ztrácíme.

Přivedla mne k tomuto fejetonu moje nemocná klientka. Stěžovala si mi na naprosto špatné fungování stavebního úřadu v Hradci Králové. Ví, že tento funguje zoufale a žádala mi, abych něco udělal. Klienta se trochu zlobila, že situaci jen tak nechám. Že na úřad nepošlu televizi a že nepíší jeden protestní dopis za druhým. Snad lehnout před dveře toho úředníka bych si měl.

Udělám pro svoji klientku vše co budu moci udělat. A rozumím jejímu pohledu. Vážná nemoc dává v tomto případě času jiný rozměr. Zároveň jsem si všiml děsivé souvislosti. Má klientka je vášnivou obhájkyní a fanynkou prezidenta Zemana. Je to názor jistě regulérní, když stejný ve volbách zaujalo 53% našich občanů, kteří namáhali své kroky k volbám. Zaujala mne ta souvislost. Ta nespokojenost s fungováním stavebních úřadů a zároveň vášnivým obhajováním přešlapů prezidenta země. Dovolím si proto jednu zásadní a provokativní myšlenku.

Prezident Miloš Zeman i premiér Andrej Babiš jsou vrcholem úřednické pyramidy. Bez ohledu na to jaké máme politické sympatie dívejme na oba jako na vzor pro všechny ostatní úředníky v zemi. Zapomeňme na chvilku v jakém dresu politicky myslíme a chodíme volit. Zapomeňme na chvilku, že svému “fotbalovému klubu” odpustíme všechno a těm druhým nic. Nechejme stranou politiku. A dívejme se na své nejvyšší představitele z pohledu kvality úředníků jaké chceme na úřadech potkávat. Jsou slušní, bezúhonní, bez projevů arogance ? Plni energie a chuti zlepšovat naši zemi ? A vysokým respektem k zákonům a pravidlům ?

Ať chceme či nechceme, určitá jednání se stávají normou a vzorem pro všechny ostatní. Není náhoda, že jak hrubne jednání politiků hrubne stejně jednání běžných lidí. Pokud může vrcholný představitel státu ten, který má být nejlepším z nás, vystoupit v televizi a vulgaritou dehonestovat svého politického soka, pak stejně dělají i běžní občasné, kteří napodobují.

Pokud někteří obdivujeme premiéra jak “chytrácky” využil dotaci určenou pro malé podniky pro svůj mega holding, nedivme se, že ho napodobují pracovníci finančních úřadů a stejně “chytrácky” pak nesou na soud upravené složky. Pokud je ohnutá pravda dost dobrá pro premiéra, pak je ohnutá pravda dost dobrá pro každého občana naší země.

Pokud si prezident země, nejvyšší ochránce práva, ohýbá ústavu, jak se mu líbí, nedivme se, že si úředník stavebního úřadu nic nedělá se zákonem nadřízenými termíny. Sexy není v této zemi zákon dodržovat. Sexy je nacházet kreativní nový výklad práva. Sexy je nerespektovat rozhodnutí soudů.

Pokud si premiér přihraje “malou domů” a v rozporu s právem čerpá evropské dotace, pokud dokáže nad zákonem skákat jak holčička přes švihadlo, pak je jasné, že i mnohý další úředník je okouzlen a inspirován. I on chce občas malou domů a umět skákat přes švihadlo stejně jako jeho velký vzor a premiér.

Pokud v době karantény někteří vyvolení mohli pořádat zabijačky a prezident tomuto s úsměvem fandil, chceme být příště všichni vyvolenými, na které se pravidla nevztahují.

Jednoduše nečekejte, že běžný úředník bude lepší nežli naši nejvyšší TOP úředníci. Pokud mé klientce nevadí přešlapy na úrovni prezidenta a premiéra měla by být spravedlivá a stejně benevolentní, když jde o její stavební povolení, kde úředník chronicky nerespektuje zákonné lhůty. Nemůžeme přeci čekat, že úředník stavebního úřadu v Hradci Králové bude lidsky kvalitnější nežli sám pan Prezident.

A tou poslední větou můžeme myslím shrnout posledních deset let směrování našeho státu. Moje klientka zvolila Miloše Zemana za prezidenta a vzor mnohým ostatním občanům. Sama si zvolila, že úcta k právu na úřadech vymizela. I na jejím stavebním úřadě v Hradci Králové. Já si teď půjdu ve spacáku lehnout před dveře toho úředníka, aby dostala stavební povolení v zemi, kde vzory volíme si naprosto děsivé.

David Mencl