Těžké dny lépe vyjeví kvalitu každého. Těžké dny sundavají společenské masky a můžeme tak pohlédnout do skutečné tváře sobě i jiným. A já nejsem popravdě nadšený, co nám těžké dny řekly o bankovním systému kolem nás. O tom bude můj dnešní Blog. O tom, že banky krize spíše zhoršují, nežli by pomáhaly krize mírnit.

V těžkých dnech měl by každý vnímat svoji odpovědnost. Jednotlivec, firma i banka. Rozum měl by pomoci odlišit běžné dny od těch mimořádných. A charakter měl by vést ještě k větší společenské odpovědnosti, když se kolem nás dějí věci mimořádně nepříznivé.

Kulturnost a lidství na jedné straně svádí boj s nízkými pudy na straně druhé. Každá z těchto energií má mezi lidmi své zástupce. Když hoří sousedovi stodola, většina z nás jde hasit. Najdou se však i tací, kteří zmatek využijí k rabování a vlastnímu obohacení.

Vzít v době COVID 19 pomyslné vědro to je pro mne odpovědnost dnešních dní.

Představím na dvou příkladech, jak banky této společenské odpovědnosti nedostály.

Nouze odhaluje kvalitu vztahů 

Vztah mezi úspěšnou firmou a bankou je partnerstvím jako každé jiné. Každý chceme ve svém životě a podnikání kvalitní partnery, na které se můžeme spolehnout. Ředitelé úspěšných firem jsou ze svých bankovních domů celé roky bombardováni frázemi typu: “Na nás se můžete spolehnout.“ „Vaše spokojenost je nám vším.” „Jsme Váš partner do rozbouřených dní“ A mnozí ředitelé úspěšných firem teď poznali jaká je skutečná hodnota vztahu s mateřskou bankou a že skutky dělají vztah. Nikoliv prázdné fráze.

Pro mnoho firem bylo důležité s nástupem pandemie otevřít úvěrové linky. Potřebovali rychlé jednání a najít ve své bance tu slibovanou oporu. A většina společností nenašila ani oporu a dokonce ani ty nejzákladnější služby.

Banky ve své většině z obavy před riziky doby dočasně zastavily veškeré komerční úvěry. Nejprve všem a později celým oborům. A co hůře, tuto informaci svým partnerům vůbec neřekly. Lhaly a předstíraly, že o úvěrech jednají. Ona totiž strategie zavřeme všechny úvěrové linky nevrhala na banky a jejich deklarovaný postoj: ”O nás se můžete opřít” vůbec hezké světlo.

Možná Vám přijde normální, že banky zavřou možnost úvěrů pro celá odvětví. To jste však lapeni do pravidel toho, co nazývám Kapitalismus 1.0. Tedy forma, kdy každý kouká jen sám na sebe. I v době, kdy sousedovi hoří stodola. Brzy vydám Blog, kde vysvětlím, proč je doba na Kapitalismus 2.0 tedy byznys, který mimo zisku je také společensky odpovědný.

Při odpovědném chování nehledáte pro sebe nejsnazší cestu typu: “zavřu dočasně všechny úvěry”. Při společensky odpovědném chování věnujete energii svých lidí a čas k posouzení každé jednotlivé firmy. Hledáte ty, kde úvěry poskytnout můžete a s lítostí odmítáte ty, kde je riziko s ohledem na situaci příliš velké.

Zavřít všechny úvěrové linky je snadné. Stejně tak je snadné nabízet úvěry v době klidu a blahobytu. Posuzovat situaci jednotlivých firem v těžké době je naopak mnohem náročnější a neskonale pracnější. A právě o tom to je. Zdali se rozhodnete pro snadná řešení, či zvolíte řešení společensky odpovědné. Bankovní domy mohly dostát svým slibům a být opravdu partnery v rozbouřených časech, když už těmito slogany roky firmy zasypávají. Ony se však rozhodly pro řešení sobě snadné, pohodlné . Své partnery v podobě firem banky poškodily.

Naprosté většině z Vás přijde normální, že banky preferují jen svoji potřebu a svůj byznys. A přesto to normální není. Byznys má být etický. Má vždy nést i odpovědnost k okolí kolem nás. Postavení bankovních domů je v tomto naprosto mimořádné a jejich odpovědnost měla by být velká. Bohužel není. Banky svým přístupem výrazně zhoršují situaci v době krizí. Ostatní se snažíme hasit sousedovo stodolu a můj bankéř vodou, kterou potřebujeme, zalévá rajčata, aby mu nezvadla.

Když etika byznysu nebrání

Česká vláda pro pomoc firmám přišla s programem COVID2. V tomto programu se stát stal ručitelem za úvěry firem postiženými koronavirem a zaplatí 80% úroků za tyto úvěry. Byla to pomoc malinká, spíše symbolická. Ale hezké gesto od české vlády. Firmy pochopitelně musí půjčené peníze vrátit. Přesto je fajn vidět snahu o pomoc.

”Uděláme COVID2” Navrhuji svému bankéři jeden z úvěrů, který jako pomocný balíček podporoval český stát.
”Ten nedělejte, je zbytečně dražší nežli jiné naše úvěry.” Odpověděl k mému překvapení bankéř. Nerozuměl jsem, jak by úvěr, kde 80% úroků zaplatí stát mohl být dražší nežli úvěr, kde 100% úroků platím já ? Navíc úvěr, kde je garance státu, tedy riziko pro banku žádné.
”Protože jsme právě u tohoto typu úvěru zvýšili úrokové sazby tak, aby i s podporou státu vycházel pořád hůře nežli náš běžný produkt. “Ouuuuu. Hned jak to dořekl, věděl, že to říci neměl.

Tedy abychom pochopili. Světová ekonomika hoří pandemií koronaviru. Dávno již nejde jen o samotné firmy. Jde o miliony pracovních míst. Jde o miliony výplat, které lidé dostanou, či nedostanou. Většina států se snaží pomoci svým ekonomikám, jak mohou. Česká vláda uvolní peníze pro pomoc firmám. Ty peníze budeme následně desítky let všichni splácet. A banka ? Banka u tohoto typu úvěru drasticky zvýší úrokové míry. Z pomoci určené potřebným ukrojí značný díl, aby zvýšila svůj zisk. Protože vydělat se dá na všem, když Vás nebrzdí etický rozměr. Vláda poslala pět věder na hašení požáru. A můj bankéř si z těchto jedno nechal pro sebe na zahrádku. A nebo možná dvě.

A tím se vracím k samotnému začátku této úvahy:

V těžkých dnech měl by každý vnímat svoji odpovědnost. Jednotlivec, firma i banka. Rozum měl by pomoci odlišit běžné dny od těch mimořádných. A charakter měl by vést ještě k větší společenské odpovědnosti, když se kolem nás dějí věci mimořádně nepříznivé.

Speciální bankovní daň

Nebyl jsem z principu zastánce speciální bankovní daně. Jsem velmi skeptický k výběru každé další daně naším státem. Nerad pak vidím, jak nezodpovědně se s vybranými penězi zachází. Jak mnohé z těchto končí v kapsách kamarádů politiků všech úrovní. Jak se daně na jedné straně seberou poctivým lidem, aby se část z těchto rozkradla a obohatila ty nepoctivé.

Tedy byl jsem většinou proti každé další dani a také proti dani speciální uvalené na bankovní sektor. Už to však tak jasně nevidím.

Je pro mne obtížné vidět, jak banky na jedné straně vydělávají každý rok miliardy čistého zisku. A jak stejné banky selhávají, když mají unést svoji odpovědnost. Je pro mne těžké vidět, jak zahraniční majitelé bank odvádějí tučné zisky a pak neunesou svoji společenskou odpovědnost v náročných časech. Jak si v Česku dovolí, co by si v Německu, Belgii či Rakousku rozhodně nedovolili. Je pro mne těžké vidět, jak českým bankám jde jen a výhradně o vlastní zisk. Jak v době, kdy polovina národa šije roušky, přemýšlejí banky jak co nejvíce profitovat na dané situaci.

Někdo bere vědro a jde hasit. A druhý kouká, jak by se v tom zmatku obohatil.

Naprostá nenasytnost vrcholných manažerů některých amerických bank vtáhla celý svět do hospodářské krize v roce 2008. Také v dnešní zkoušce banky spíše selhávají. Možná se začnu na bankovní daň dívat nově. Jako na náhradu za opakující se selhávání společenské odpovědnosti. Možná je to způsob, jak banky ze svých miliardových zisků nahradí část škod, které svým přístupem samy způsobují.

Dovětek mám lidi v bankách rád 

Ještě si dovolím malý dodatek k napsanému. Záměrně jsem nenapsal jméno banky. Tady nejde o jednu banku, jde o systémový problém. A situace je ještě komplikovanější. Každá banka se skládá ze dvou záměrně zcela oddělených částí, které se obvykle naprosto nesnášejí. Každá banka má svoji obchodní část a část risku. Oddělení těchto částí banku chrání. A zároveň je prapůvodem dnešní situace.

Já v bankách přicházím do styku s lidmi z obchodní části. A to jsou lidé ve své většině lidsky kvalitní a spolehliví, se kterými rád pracuji. Oni sami jsou frustrovaní, že musí nést strategii, kterou jim určuje někdo jiný. Část risku. A právě risk bank je ta část, která naprosto ztratila kontakt s reálným světem.

Zkostnatělí úředníci, kteří nejsou nijak angažování do obchodních výsledků banky. Lidé, kteří se 30 let urputně drží svého místa a 30 let svoji práci dělají stejně. Jenže okolnosti světa se mění. A Kapitalismus 1.0, kde šlo jen a jen o profit banky se mění na Kapitalismus 2.0. Tedy přístup složitější, kde vedle zisku jde také o to unést společenskou odpovědnost. Tento rozměr současní risk manažeři bank nechápou. A jak jsem měl některé možnost osobně poznat, už ani nepochopí.

O tom, co je Kapitalismus 2.0 zase někdy brzy příště.

Pěkné dny David Mencl