Bazén

Minule jsme zjistili, že ve sklepích “Strakovky” Hlavní vypínač prosperity nebyl. Dnes poznáme bazén, ve kterém můžete utopit celý národ. Když jste dost chytří. A nebo dost hloupí.

Pokud nemáme v rukávu žádné kouzlo, nezbývá nežli ekonomický růst Česka nastartovat prací. Potřebujeme zapálené úředníky státu, kteří odpracují vysoké desítky dobrých zákonů a norem a posunou nás opět k významnému ekonomickému růstu.

Nový ministr, jak plný energie a entuziasmu, přichází změnit svět. Nebo alespoň Českou republiku. Nejméně však alespoň resort, pro který se stal čerstvým ministrem. Rázným krokem a s nadšeným úsměvem vstupuje do svého ministerstva, těší se na stejně nadšené, pracovité úředníky. Místo těchto najde bazén. Bazén, kterému státní úředníci říkají příhodně „zlatý“ a který pro zbytek národa je spíše žumpou. Bazén, který je hlavním důvodem, proč Česko v posledních letech zásadně zaostává a neprosperuje.

Byl to majstrštyk pánů Sobotky a Babiše. Ti schválili v roce 2014 zákon o státní službě. Zákon, který umožnil zabetonovat klíčové úřady státu svými lidmi, které následně v podstatě nejde propustit.

Umělý ostrov jistoty

Vždy mne fascinovala myšlenka vytvářet umělé ostrovy jistoty. Ten nápad dát ve světě, kde není nic jisté, jistotu malé vybrané skupině obyvatel.

Ještě více mne udivuje, že jsme se rozhodli tímto pláštěm jistoty ze všech profesí chránit právě úředníky. Ne hasiče. Ne zdravotní sestry. Úředníky.

Úředník má jistotu, že nepůjde propustit. Moje sestra učitelka měla za stejné vlády jistotu smlouvy na dobu určitou. Učitelé v té době často dostávali smlouvy od září do konce června. To totiž nějací kujóni zjistili, že pak nemusí učitelům platit prázdniny.

Myšlenkové pochody některých politiků jsou mi k pousmání. Možná také proto, že nejsem učitel.

Jistota k vyšší efektivitě nevedla. Překvapivě.

Tvůrci zákona uvažovali tak, že když dají úředníkovi jistotu, on se na oplátku pro svůj stát přetrhne a zvýší své pracovní úsilí. No nestalo se tak. Mnohý úředník, který zjistil, že nejde vyhodit, přestal veslovat. Kdo dříve vesloval pomalu, po účinnosti zákona už nevesloval vůbec. A někteří už ani nevyndali vesla z vody a brzdili i to pomalé veslování ostatních.

A tak se stalo mnohými nečekané, po přijetí služebního zákona efektivita úřadů prudce klesla a bylo nutné přijmout enormní množství nových úředníků.

Odleželé hvězdy

Úřednickou hvězdou v Česku obvykle není ten, kdo má nejlepší schopnosti a čerstvou znalost. Na nejvyšší místa se v Česku musíte pročekat dostatečným počtem odsloužených let. Tedy nikoliv znalost a dovednost Vás kvalifikují. Už vůbec ne mládí a zapálenost pro věc. Dobré odležení je tím, co z Vás v Česku udělá na úřadě šéfa.

A tyto nejlépe odleželé úředníky pak chrání zákonem, aby je nebylo možné vyměnit.

Výsledkem je situace, kdy nám digitalizaci Česka řídí lidé, jejichž počítačová gramotnost skončila schopností pustit Windows 98.

Lišákovo tah

Schválení tohoto zákonu bylo největším počinem koaliční vlády sociálních demokratů a holdingu Agrofert. Zatímco od sociálních demokratů to byla zřejmě poslední debilita z dlouhé řady debilit, od holdingu to byl krok více nežli mazaný. Umožnil do struktur státu zapustit sobě loajální, zákonem chráněné úředníky – tasemnice. Kteří jsou připraveni pro holding veslovat i v dobách, až hlavní veslař u vesla nebude.

Už to tak bývá, že co je pro jednoho skvělé, může být pro druhého pohroma. Pokud jste pracovník holdingu, pak tleskáte. Pro budoucí prosperitu firmy je skvělé mít na úřadech zakopané své lidi pro holdingové zakázky dýchající. Pro holding jsou tyto zakopávky velkou radostí.

Pokud jste občan Česka, pak bude Vaše radost z tohoto zákona o poznání menší. Úředník, kterého není možné propustit, nepracuje, či pracuje málo. Na špičkových místech máme lidi neschopné udržet moderní trendy. Úředník se raduje, země chřadne, Vy chudnete.

Zlatý bazén

Sobotkovo a Babiškovo zákon o státní službě v podstatě neumožňuje propustit zákonem chráněného úředníka pro špatnou práci. A ani to nikdo nezkouší. Můžete propustit úředníka pro nepotřebnost. V takovém případě nastupuje institut bazénu.

Bazén je taková odpočívárna, kam úředníka odložíte. Odložíte ho na šest měsíců placené dovolené. V těchto šesti měsících pak má úředník právo na přednostní přijetí, pokud stát někde jinde nabírá. A stát pořád někde jinde nabírá. Pokud se za těchto šest měsíců žádné jiné místo neobjeví, pak úředník dostane dvanáct platů odstupného a jeho služba pro stát končí.

Pořád musím myslet na svoji sestru, učitelku postižených dětí.

Uzavřený systém

Zpět k novému ministrovi, který po jmenování vlády plný energie a entuziasmu přichází na své ministerstvo změnit svět. Ministrovi, který na ministerstvu čekal zapálené, nadšené úředníky a místo těchto našel dobře odleželé zakopávky.

Přirozeně ho napadne, že s touto partou žádnou velkou legislativní smršť nepřipraví. A že tedy odloží ty úplně nejhorší a najme lidi nové.

Odložit je problém. Každému, koho odložíte do bazénu, musíte platit šest měsíců mzdu. Ty mzdové prostředky Vám pak logicky schází pro zaplacení těch, co zůstali a musejí dělat i práci v bazénu odpočívajících. Je obtížné navrhovat na ministerstvech konsolidační úspory a zároveň odkládat úředníky do bazénu. No, jste nový ministr plný energie a entuziasmu, tak se s tím nějak poperete a do bazénu nejhorší odložíte. A plný radostného očekávání vypíšete nová výběrová řízení.

A tra dá. Zde se dostáváte k podstatě té geniální myšlenky. Na Vaše nově vypsané výběrové řízení se Vám hlásí a Vy musíte přednostně přijmout ty, které už v bazénu nějaký ten měsíc odpočívají. Ano, ano. Tak skvěle je ten zákon vymyšlený. Pokud se zbavíte nějaké hrůzy na svém ministerstvu, pak s velkou pravděpodobností dostanete nějakou hrůzu ještě mnohem větší, kterou už do bazénu odložil nějaký Váš kolega ministr.

Trochu to připomíná karetní hru Černý Petr. Jen s tím, že všechny karty v bazénu jsou Černí Petrové. A tam někde nového ministra plného energie a entuziasmu poprvé napadne: „Já tu práci neměl brát…“

Bazén je myšlenka, ve které můžete utopit celý národ. Když jste dost chytří. A nebo dost hloupí.

Na samém konci dovolte dovětek, že ne každý úředník je líný a neprospěšný. Naopak ve státní správě je mnoho nadějných, talentovaných lidí, kteří by rádi naší zemi pomohli. Často jsou to lidé, které zákon o státní službě nechrání. Lidé, kteří se ve státní správě prosazují těžko, protože nemají dostatečně odsezeno a protože jim v postupu brání právě ochrana bazénem těch málo schopných, neschopných a všeho schopných.

Příště o tom, jaká míra změn je vlastně správná.