Čekali jsme uklidnění s končící světovou pandemií Covidu 19. Místo uklidnění přišlo cenové šílenství. Naprosté šílenství. Tak dnes o tom, jak se v jednom bodě fantasticky protnuly různé nesouvisející body. O tom co je za cenovým růstem a proč tento brzy neodezní. A také o tom kolik se domy opravdu prodraží.


Nejšílenější tempo zdražování za 25 let.

Stavím domy 25 let. Nikdy jsem nezažil tak děsivé tempo zvyšování cen stavebních materiálů. Když jste v oboru, uvědomujete si jak současná hodnota peněz mizí doslova před očima.

  • Cena pozemků na mnoha místech + 50% za rok.
  • Cena stavební oceli + 100% za šest měsíců.
  • Cena mědi + 100% za rok.
  • Cena plastových výrobků + 30% za čtyři měsíce.
  • Polystyrény a izolace + 120% za šest měsíců.

Kde jsme byli po celé roky zvyklí na roční zvyšování cen v rozpětí 3 – 6% najednou čelíme zvyšování cen o desítky procent každé dva měsíce. A celý obor zjišťuje, že v takové nestabilitě cen neumí fungovat.

Za obrovskou dynamikou cen však nehledejme jednu příčinu, které v nějaké dohledné době odezní. Za každým jednotlivým nárůstem je jiný příběh, jiné důvody a jiná délka trvání. Dohromady pak je dynamika cen neuvěřitelným souběhem navzájem nesouvisejících příčin.

Kontejnery, které zdražily plasty.

K výrobě plastů se používá granulát, který je v naprosté většině přivážený z Číny. Globální ekonomika znamená, že vše vyrábíme tam kde jsou náklady nejnižší. Často pak právě v Číně. Zablokováním Suezského průplavu a ještě více masivní epidemie v největších čínských přístavech se dramaticky snížila přepravní kapacita z Číny do Evropy.

Přeprava jednoho kontejneru stála ještě v listopadu pět tisíc dolarů. Dnes o pár měsíců později stojí přeprava jednoho kontejneru čtyřikrát více, dvacet tisíc dolarů. A to je problém. Vysoká cena přepravy způsobuje, že mnohé se již vozit z Číny nevyplatí. Bohužel však zároveň výrobní kapacity v Evropě již dávno nemáme.

Vysoká cena přepravy kontejnerů tak zvyšuje ceny plastových oken, zásuvek, vypínačů či třeba kabelů, které plasty využívají u izolací. A nejhůře pak situace kontejnerů dopadů na výrobu polystyrénů a dalších stavebních izolací. U těch se cena zvýšila na dvojnásobek a ještě se na dodávky čeká měsíce.

Vytěženo. Proč je drahé dřevo.

Dřevo může být úžasná nevyčerpatelná komodita. Stačí držet se prostého – netěšit více nežli je roční přírůstek. Tak snadné by to bylo. 🙂 

Bohužel Evropa a USA potřebují mnohem více dřeva nežli jsou roční přírůstky. A tak se celé roky hodilo, že Bělorusko a další post-sovětské země vytěžují své lesy nadlimitně. Tedy těží několikrát více nežli stíhají lesy dorůstat. Dobrý hospodář by zaplakal. Evropa však byla spokojena, že levné běloruské dřevo dotuje místní potřeby.

Až i v Bělorusku přišli na to, že tímto tempem jednou dojdou do stavu, kdy “rozřežou poslední strom”. A vývoz omezili. Od té doby zažívá celá Evropa obrovský nedostatek dřeva.

Truhláři nekoupí ani základní nábytkářské desky. A když nekoupí materiál, nemá truhlář z čeho vyrábět. Nemá za co fakturovat. A pokud nefakturuje nemá za co bance splácet úvěry na své stroje. 🙁

Pokud má štěstí a nějaký materiál koupí, je tento obvykle dvakrát dražší nežli nakupoval před pár měsíci.

Vliv kontejnerů na cenu plastových výrobků věřím, že během podzimu zmizí a plasty a polystyrény se vrátí do původních cen. U dřeva jde o problém naprosto jiný. Dřevo do podzimu nenaroste a cena se jen tak brzy zpět nevrátí.

Čistý vzduch zadarmo nebude. Co nám zdražuje ocel.

Téma politicky citlivé. Výroba oceli je náročná na energie a množství potřebných emisních povolenek za znečištění ovzduší. Emisní povolenky enormně zdražují a s nimi také výroba oceli v Evropě.

V Číně si na emise nehrají, dokáží proto vyrobit ocel mnohem levněji. V Evropě chceme dýchat čistý vzduch, ale zároveň cly chráníme místní výrobce oceli. Abych těmto zase systémem emisních povolenek jejich byznys učinili mnohem těžší a konečný výrobek dražší. 

Tedy buď si zdražíme ocel clem a nebo emisní povolenkou. Každopádně jsme se tímto systémem dostali do momentu, kdy vedle dřeva a plastů jsme také stavební ocel prodražili na dvojnásobek. A také v případě oceli nevidím jen tak snadné řešení a tedy brzké snížení ceny.

A nejde jen o ocel. Ale stejně tak o měď a tedy znovu kabely. Hliník tedy okapy a parapety.

Cenu “zítra” nikdo neví.

Vysoký nárůst ceny je opravdu nepříjemný. Co je ještě horší je schopnost s cenou plánovat. Když jsem nechal dělat nabídku na příhradový vazník (náhrada krovu) měl jsem od výrobců cenu dodávky garantovanou rok. Garance ceny je pro mne stejně důležitá jak samotná cena. Jen s garancí cenou výrobců mohu já pak garantovat celkovou cenu domu svým klientům.

Když necháte připravit nabídku na příhradový vazník dnes, bude platnost této nabídky sedm dní. Ano neuvěřitelných sedm dní. ”Vůbec nevíme za jakou cenu koupíme dřevo za týden.” omlouvá se mi výrobce za neschopnost běžné roční garance ceny.

Stavět v situaci, kde nemůžete plánovat cenu vstupů za pár týdnů je vlastně nemožné. A přesně v této situaci se celý trh ocitl.

Šťastný, kdo již věší záclony.

Jsou šťastní ti, kdo se nedávno nastěhovali do svých nových domů. Ti kdo postavili za staré ceny, ale nová aktuální inflace jim znehodnocuje hodnotu peněz, které za svůj dům dluží bance. Stejná inflace pak žene hodnotu jejich nemovitosti do stratosféry. Každý, kdos měl toto štěstí si blahopřej. A s láhví sektu šťastnou konstelaci oslav.

Ten kdo se před dvěma roky rozhodl stavbu o dva roky odložit, má již štěstí méně. Dům bude dražší. Stále pak platí, že inflace peněz vlastně třetinu hypotéky sama zaplatí. Hodnota domu poletí vzhůru tempem nebývalým. Tedy i takový stavebník nakonec bude mít radost.

O koho se bojím budou ti, co své domy budou stavět třeba za deset let. Ale to je již na jiný Blog.

6,5% není 20%.

No a konečně jaké je tedy opravdové zvýšení cen domů ? O kolik se domy opravdu prodraží a co je jen obchodní snaha některých na situaci vydělat ?

V médiích opakovaně čtu, jak pořízení nového domu zdražilo od ledna o 20% Ta informace běží jako požár savanou a stává se “sebe-naplňujícím proroctvím”. Vize běží médii a mnoho stavitelů o tuto opírá svá rozhodnutí a nové ceny domů. A pak opravdu mnozí zvyšují ceny domů o 20, 25 i 30%. Taková zdražení však nejsou vůbec reálná.

V Ekonomkách mám naprosto úžasného analytika. Martin Kokeš rozebírá náklady domů do “úrovně molekul”. Pokud se zvýší cena tuny oceli dokáže naprosto přesně vypočítat jak tato změna ovlivní konečnou cenu domu. Mnohé položky vykazují obrovský nárůst ceny. Stavební ocel, dřevo, plasty rostou o vysoké desítky procent za pár měsíců. Zároveň pak tyto položky činí jen část celkové ceny domu. Reálné zvýšení celkové ceny domů vlivem těchto položek je 6,5%.

Kdo o 6,5% zvyšuje ceny domů, ten pokrývá vliv nárůstu cen. Kdo zvyšuje ceny více, ten neumí počítat a nebo se snaží situaci zneužít.

Doba není snadná. A čím je těžší, tím více musíme zůstat klidní a přesní. Čím více se na nás valí špatných zpráv, tím více musíme počítat. A pak doufejme, že se ceny stabilizují a některé snad i vrátí k původním hodnotám.

Do té doby hodně trpělivosti všem. David Mencl