Dobrý člověk

Většina z nás, když se ráno podíváme do zrcadla, věříme, že vidíme dobrého člověka. Většina lidí sama sebe považuje za dobré a charakterní. Snad právě proto nám Bůh vymýšlí hříčky, abychom si svoji dobrou duši mohli prověřit také v praxi. Třeba tím, že nás vystaví zkoušce spočívající v pomoci druhému.

Za dobrého člověka se jistě považuje i gynekolog jedné z mých krásných žen. I já ho mám za dobrého. Jen já a on vídáme, co jiným je skryté. A také pomohl na svět poslednímu z mých pěti dětí. Přestože je dobrým člověkem, právě od něj jsem poprvé slyšel později mnohokrát opakovanou větu: “Oni nám sem ti Ukrajinci přijíždějí v drahých autech.”

Je fascinující, jak my všichni (ráno v zrcadle) dobří lidé raději pomáháme někomu zbídačenému v nuzném oblečení. A jak je pro nás již náročnější pomoci někomu, kdo drží v ruce iPhone a přijel v lepším autě, nežli sami jezdíme. Tady Bůh zkouší naši dobrotu opravdu na samé podstatě. A ne každý uspějeme.

Upřímně, závist je pořád hnusná. Je jedno, zdali BMW závidíte mně nebo ukrajinské lékařce, která utekla z domova, aby ochránila své tři děti. Byť to mnohé překvapí, ruské rakety zabíjejí stejně ty bohaté, jako ty chudé. Nevybírají si. A byť je to pro mnohé šokující, i ti bohatí chtějí chránit své děti. Proto ta drahá auta z Ukrajiny přijela dříve nežli ti, co jeli vlakem a dvacetkrát přestupovali.

Slyším na hlučných setkáních, že český stát se má starat hlavně o Čechy. Křičí to tam lidé, kteří se také ráno v zrcadle vidí jako dobré lidi. Zahaleni v ruských šálách, cítí se být vlastenci. Google překladač pak vlastenecké heslo: “Česko čechům” překládá jako: “Nedávejte mé sociální dávky nikomu jinému”. Ti, co jsou mistry čerpání všech druhů podpor a pomoci, se bojí, abychom nepomáhali také jiným. ”Proč tříštit podporu, když můžeš pomáhat jen mně.” Pro tuto část vlastenců je vlast vemenem, ze kterého jen oni mají právo vysát poslední kapku. A dělit se rozhodně nechtějí. Svůj pohled však vnímají za správný a spravedlivý. Přeci jen to oni se tu narodili, ne ti druzí.

Rodinnému příteli včera vykradli chalupu. Syn si dlouho šetřil na motorku, kterou teď někdo ukradl. Přemýšlím, zdali také ten zloděj se v zrcadle vidí jako dobrý člověk. Zdali také on najde nějaké rozumné vysvětlení, proč se takto musí chovat. Proč také on má právo vynahradit si to, co mu život dluží, tím, že ukradne, co vidí.

Ta motorka nejspíše za pár peněz skončila v nějakém frcu. Více nežli zloděj tedy vydělá překupník. Také nejspíš dobrý člověk pohledem sám na sebe. A také on nejspíše najde nějaké rozumné vysvětlení svého chování. Snad: “Kdybych tu motorku nekoupil já, koupil by ji někdo jiný….” Navíc posílá ty dvě stovky na fond ohrožených dětí UNICEF. Každý rok.

Bůh nám dává možnost se poznat. Bohužel nám stejný Bůh dal i schopnost pokroucených pohledů. Schopnost umět si cokoliv vysvětlit. A tak když potřebujeme, dokážeme si vlastnosti, jako je závist, sobectví, nečestnost či zlodějina, nějakým opravdu vznešeným způsobem zdůvodnit.

Proto, když se většina lidí ráno podívá do zrcadla, vidí dobrého člověka. A protože každý je tím, čím se cítí být, tvoříme svět složený ze samých dobrých lidí.

Tak hezké dny David Mencl