Hlavní vypínač prosperity

Můj kamarád Michal Jalovecký a stejně tak můj tatínek, oba jsou nespokojeni s tím, jak pomalu tato vláda napravuje nepravosti vlád předcházejících. Pro potěchu jejich a možná i dalších z Vás, rozhodl jsem se napsat sérii pěti fejetonů, ve kterých o situaci můžeme společně přemýšlet.

Deset let hnití

Bazén

Reforem více, reforem méně

Bolest v cizí kapse

Hlavní vypínač prosperity

Veselý fejeton o tom, jak mnozí čekali ve Strakovce hlavní vypínač prosperity. A proč dar trpělivého čekání není nám Čechům dán.

Kdysi uvěřili bláhově, že kdo hodně má, už moc nechce. Že kdo hodně kradl, už více krást nebude. Uvěřili a pomohli oligarchovi stát se státníkem. Později zklamali se a nemohli svého státníka vystát. Velikost vlastního zklamání činí jejich velká nová očekávání. Chtějí změnu a chtějí změnu hned.

Snad bylo by přirozené čekat, že co deset let hnilo, budeme teď deset let napravovat. Snad bylo by přirozené dát nové partě k nápravě čas. Čas rozkoukat se. Čas najít správné lidi. Čas zvládnout krizi války. Čas přijmout správné zákony. Bylo by přirozené na výsledky počkat. Nikoliv však v Česku.

Poslouchám mnohé glosátory české politiky. Slyším nespokojenost, jak vše změnit dlouho trvá. Poslouchám ta očekávání a slyším za těmito, mezi řádky, pohádku o Hlavním vypínači prosperity. O tom, jak je na Úřadu vlády ve sklepě, tam úplně vzadu, dobře schovaný hlavní vypínač prosperity. Zvolíme novou vládu, ta k vypínači dojde. Cvak. A prosperujeme. 🙂

Být ke svým politikům netrpěliví je naše české DNA. Je to naše české právo. Kde Poláka vychovával kostel, nás vychovávala pohádka. Polák v neděli usedal do kostelní lavice, aby poslouchal o trpělivém snášení příkoří, aby za mnoho, mnoho let mohl zaklepat na nebeskou bránu. V Česku usedali jsme v neděli k televizní pohádce. A pohádka učila nás, že na každé ne-dobro existuje nějaké kouzlo. Na každé trápení je kouzelný plášť či prsten. Sedali jsme k nedělním pohádkám, abychom uvěřili, že než odpoledne skončí, dobro snadno a rychle nad zlem zvítězí.

Michala nevychoval kostel, a tak není připravený dlouho čekat. Michala vychovaly pohádky, a tak změnu fungování naší země chtěl hned. Nejdéle zítra. Všechno déle nežli zítra, všechno složitější nežli Hlavní vypínač prosperity je pozdě.

Nejrychlejší cesta k životní nespokojenosti je stavět kolem sebe nereálná očekávání. Je nevyhnutelné být zklamaný realitou tam, kde jsem svá očekávání vystavěl mimo reálně možný svět.

A tak dnes ti, kteří kdysi uvěřili bláhově, že kdo hodně má, už moc nechce. Že kdo hodně kradl, už více krást nebude. Ti, kteří oligarchu zvolili státníkem, kterého později nemohli vystát, ti stejní dnes říkají ”Není to dost rychlé, příště volit nepůjdu. Nežli pomalu, to raději nic.“

Ten oligarcha doběhl je znovu. Ten, za kterého jsme nejvíce hnili, dnes nejvíce křičí “Příliš pomalu, příliš málo”. A oni znovu uvěřili. Znovu posloužili. Protože po Hlavním vypínači prosperity a po snadných řešeních zatoužili.

Příště o tom, proč deset let jsme hnili. A že deset let hnití za dva dny nerozchodíš.