Mnohé země zakazují ve svých školách vyučovat Darwinovu teorii evolučního vývoje. Věda se v tomto případě musí sklonit teologii. Co je pochopitelné v šestnáctém století, je velmi překvapivé ve století jednadvacátém.

Teorie postupného vývoje tvorů odporuje pohledu církví. Pokud Bůh stvořil vše, pak to stvořil jako naprosto dokonalé. Další evoluce dokonalého tak logicky není možná a odporuje samotné myšlence stvoření Bohem. A ano, když uvažujeme o tvoru stvořeném k dokonalosti, myslíme tím i tvého obtloustlého souseda, který ti minulý týden ukradl sekačku. I toho stvořil Bůh. Dokonalého.

Kam asi spěje lidstvo, které své děti nevzdělává podle poznatků vědy, ale podle toho, co nám která ideologie dovolí? Nějak se mi vrací do paměti můj starší text: Bod zlomu – hloupne náš svět. A nejde rozhodně o malé, nevýznamné části světa. O Darwinovi se děti nesmí učit v Indii, Turecku či Izraeli, a teď to dokonce zkouší prosadit i v některých státech USA. Třeba v Louisianě se najdou průkopníci této revoluční myšlenky, co chtějí evoluci vyškrtnout z osnov.

No ale k veselejším tématům, a přesto stále evolučně. Já o evoluční teorii pochybnosti nemám. Říká totiž, že každý tvor, tedy i člověk, se evolučně přizpůsobuje prostředí, ve kterém žije. Přizpůsobuje se, aby se mu žilo lépe. Či chceš-li být dramatický, přizpůsobuje se, aby přežil.

Nepochybuji o ni, protože její živé příklady mám každý den kolem sebe. Tak například dnes. Jsem s Martinem Protivou na golfu. Jsme roky zvyklí hrát těsné hry. Většinou o jednu jamku. Často rozhoduje poslední rána na poslední jamce. Ovšem z posledních her se nám ta dramatičnost vytratila. Poladil jsem si Martinovo psyché a začal poslední hry vyhrávat s větším rozdílem. Dnes na deváté jamce Martin prohrává o děsivých osm. Mám o Martina přirozeně strach. Bojím se, aby mu neprdla cévka v hlavě. Aby nevzal bag a nehodil ho celý do některého z jezírek. Kde už má stejně celou řadu svých míčů. A když se o Martina bojím nejvíce. Když už vím, že to trauma a ostuda nejde více snést. Když je jasné, že se něco strašného musí stát…

Olalá, evoluce.

”Nová devítka, nový příběh,” hlásí Martin po deváté jamce. Chce tím říct, že přechodem na další část hřiště se vše změní. Že všechno bude nakonec dobré. Že tomu věří. Evoluce nám pomáhá přizpůsobit se prostředí, aby se nám žilo lépe. A tak evoluce vybavila Martina bezbřehou, ničím nepodloženou nadějí, aby se nezbláznil. A také schopností okamžitě zapomínat předchozí děsivé rány a nejít tak hřištěm traumatizovaný.

Skláním tedy poctu Charlesi Darwinovi. Evoluční vývoj tvorů existuje. A u některých je nakonec mnohem rychlejší, než jsme si dodnes mysleli. Akorát děti v Indii, Turecku a Louisianě se to už nedozví. A možná to svým dětem nebude říkat ani Martin. 🙂


Hezké léto

David Mencl

Related Posts

Děkuji děti mé
Kdy svůj dům zaplatíte Bitcoinem?
Překvapivý bod zlomu – Hloupne náš svět